Karel Lippmann - ústní maturita

Vážená paní kolegyně,

přiznám se, že v souvislosti s kauzou úniku PL mě nejvíce trápí otázka utajování obsahu zkoušky před žáky. V srpnu 2009 jsem zaslal CERMATu otázku, která je obsažena v následující citované odpovědi: "Na Váš konkrétní dotaz: Může se na pracovním listu objevit ukázka, která byla předtím při výuce v dané třídě interpretována, žáci ji tedy četli a pracovali s ní? Lze jednoznačně odpovědět: ano." Po srovnání s tehdy platnou vyhláškou pro mne byla tato odpověď záhadou, ale zařídil jsem se podle toho. Jsem totiž přesvědčen, že dvacet minut přípravy na potítku nemůže žákům stačit, aby si text prostudovali, udělali si výpisky a poznámky a následně si připravili smysluplný, odborně přiměřeně kvalitní výklad. Možná jsem neschopný, ale sám bych to nedokázal. Neumím si představit, že by u maturity měli moji žáci tlachat tak, jak to na DVD ukázce předvádí student nad textem z Nahého oběda. Jsem přesvědčen, že potítko není místem, kde žák objevuje něco nového, tam už si pouze v hlavě srovnává to, co si předtím připravil. U zkoušky se potom projeví, jak aktivně se podílel na práci v hodinách, zda jen imitoval výkony druhých, či zda a do jaké míry se na práci aktivně podílel. Až dosud jsem vždy pracoval u maturity s úryvky. Ke každé otázce jsem jich měl celou řadu, ale vždy byly žákům předem známy, jen nevěděli, na které přijde řeč. Možná mám nízké IQ, ale kdybych tyto ukázky důvěrně neznal z opakovaného použití při výuce, těžko bych je zkoušel (se zapamatováním některých, byť podstaných detialů mám problém dodnes). Bez mučení se přiznávám, že neumělecké texty k nové maturitě pořádně neznám (mám 177 pracovních listů), a protože nemám 20 minut na přípravu, budu při jejich zkoušení silně improvizovat. Opakuji, možná jsem nějak zaostalý, přesto mám dojem, že tyto problémy má i řada ostatních kolegů, jen je nechtějí přiznat. Chápu proč, vidím už totiž některé sebevědomé "světlonoše" (pro mne je jím např. kolega Kostečka), jak jim vytýkají neschopnost. Jenže takhle vznikají dlouhodobě tradované falešné mýty, což nám v důsledku velice škodí. Stejně tak se přiznávám, že bych možná sám neudělal testy na 100%. Práce s nimi mě totiž odpuzuje, po několika otázkách ztrácím koncentraci, nepřečtu si třeba přesně zadání, nesnáším při přemýšlení tlak časového limitu. Mám zato, že maturita je svou povahou spíše festivalové představení toho, čeho žáci spolu se svými učiteli při výuce dosáhli, je příležitostí předvést "film už natočený" a posoudit jeho kvality. To, co nová maturita vyžaduje, je vlastně pouhý audit bůhvíproč vybraných položek výuky.

S pozdravem
Karel Lippmann