Reakce ředitele CERMATu Pavla Zeleného na článek Desatero nepravd o státní maturitě zveřejněný na serveru esborovna.webnode.cz

Reakce ředitele CERMATu Pavla Zeleného na článek Desatero nepravd o státní maturitě zveřejněný na serveru esborovna.webnode.cz

Desatero nepravd o státní maturitě
Součást Připomínek ke školením – státní maturita, Matiční gymnázium Ostrava – kolektiv jazykářů, esborovna.webnode.cz
 
Desatero nepravd o připravované státní maturitě:

1.                               Státní maturita má podporu široké odborné veřejnosti a většina pedagogů je s přípravou na státní maturitu a obsahem koncepce spokojena – nepravda. Bouřlivé diskuze na školeních, individuální, celoškolské a dokonce celorepublikové protestní petice jasně dokládají pravý opak. A ani rezervované mlčení zbývající části nelze považovat za podporu, jde většinou o výraz nepatřičné loajality, někdy dokonce strachu či pocitu marnosti. Přehlížení odborných připomínek ze strany pedagogů nasvědčuje tomu, že státní maturita v této podobě není záležitostí odbornou, ale čistě politickou. Intenzivní nátlak vyvíjený na pedagogy v souvislosti s absolvováním školení pro firmu Cermat dokládá, že kdyby se mohli učitelé rozhodovat podle svého profesního a odborného nejlepšího vědomí a svědomí, na školení by jich nastoupilo jen mizivé procento.

Model maturitní zkoušky i metodika zkoušek z jednotlivých předmětů (včetně metodiky přípravy zadání a metodiky vyhodnocování s účastí pedagogických pracovníků) prošly v uplynulých letech velmi hlubokou odbornou diskusí s přímou a masovou účastí pedagogických pracovníků škol. Zpracovatel návrhu koncepce a metodiky zkoušek, tj. CERMAT, všechny věcně oprávněné připomínky ve výsledném řešení zohlednil. Důkazem je např. skutečnost, že na základě připomínek učitelů českého jazyka došlo v roce 2008 ke změně koncepce písemné práce (diskuse o konceptu tzv. strukturované písemné práce, od něhož bylo upuštěno) i ústní dílčí zkoušky (diskuse o konceptu tzv. kánonu, od něhož bylo upuštěno ve jménu vyšší autonomie škol při výběru literárních děl, na nichž je postaveno zadání zkoušek ve formě pracovních listů). Rovněž v případě cizích jazyků došlo v roce 2007 k úpravě metodiky zadání dílčích ústních zkoušek, a to na základě požadavků učitelů cizích jazyků vytvořit možnost pro zohlednění specifického zaměření výuky cizích jazyků na jednotlivých školách. Právě díky zohlednění oprávněných věcných připomínek pedagogické obce je stávající model zkoušek z českého jazyka a literatury a z cizího jazyka postaven na principu komplexních zkoušek a model hodnocení písemných prací a dílčích ústních zkoušek na přímé účasti učitelů jednotlivých škol. Přímá účast učitelů škol na hodnocení dílčích zkoušek vyžaduje zcela logicky potřebu jejich vyškolení, jehož praktikovaný rozsah se pohybuje na absolutním minimu rozsahu potřebného. Tuto skutečnost dokládá i fakt, že zahraniční odborníci, kteří participují např. na přípravě zkoušek z cizích jazyků, upozorňují, že rozsah školení učitelů cizích jazyků je velmi malý a nemusí být dostatečný.

Je však třeba se smířit se skutečností, že pohledy jednotlivých učitelů na změnu ukončování studia se mohou lišit, a že neexistuje univerzální a plně konsensuální model.
 

2.                               Státní maturita je legislativně ošetřena a po všech stránkách právně připravena – nepravda.
Snaha narychlo schválit novelu Školského zákona je toho jasným důkazem (navíc hrozí, že při unáhlené změně či novelizaci dojde k velkým a nepříjemným přehmatům, které ovlivní budoucnost českého školství na dlouhou dobu). Ale závažných pochybení je více. Již nyní je porušen Školský zákon tím, že dva roky před maturitou (a nyní již jen jeden rok) nejsou všem subjektům – krajům, školám, ředitelům, učitelům a pedagogům známy všechny důležité organizační, obsahové a hodnotící parametry. Mnohé se dokonce nyní ve spěchu (bez ověření) připravují. O porušování Zákoníku práce a dokonce profesní šikaně jedné části (dle aprobace) učitelů není pochyb a evropské právo je na tyto aspekty velmi citlivé.

Přípravné práce reformy postupují podle schváleného harmonogramu a v rámci schválených rozpočtů. Navržená novelizace školského zákona, o které bude jednat dolní komora parlamentu, není podmínkou spuštění státních maturit, pouze technicko-legislativně zlepšuje a upřesňuje podmínky pro jejich realizaci. Schválení či neschválení novely do konce tohoto volebního období nemá na spuštění nové maturity rozhodující vliv.
 
Navržená novelizace se v žádném případě nedotýká obsahu, formy a metodiky zkoušek a viděno optikou žáků a jejich učitelů v žádném, ani nejmenším případě nemění podmínky konání maturitní zkoušky. Z tohoto pohledu je naprosto irelevantní diskuse o změně „pravidel hry“ v době bezprostředně předcházející zahájení reformy maturitní zkoušky a tedy o dotčení práv žáků znát podmínky konání zkoušek v dostatečném časovém předstihu. Zde pouze připomínáme, že odkladem zahájení reformy se fakticky prodloužila lhůta zákonem stanovená lhůta pro zveřejnění tzv. katalogů požadavků ke zkouškám, z 24 měsíců před konáním zkoušek na 36 měsíců.
 
Tvrzení o porušování Zákoníků práce i profesní šikana jedné části učitelů je lze pokládat za účelové. Pokud autor šikanou učitelů českého jazyka a literatury a učitelů cizího jazyka mínil fakt, že koncepce těchto zkoušek je postavena na principu komplexních zkoušek, obsahujících ve srovnání s matematikou navíc písemnou práci a dílčí ústní zkoušku, je třeba na tomto místě zdůraznit následující:
 
a)   Princip komplexní zkoušky byl na obou maturitních předmětech uplatněn právě na základě připomínek pedagogické obce a má jednoznačně své věcné opodstatnění
 
b)   V současné době je maturitní praxe v tomto smyslu nejen stejná, ale dokonce horší; zatímco dnes jsou praktikovány např. maturitní písemky v rozsahu 4 hodin, dílčí zkoušky společné části maturitní zkoušky, konané formou písemné práce mají rozsah 60, resp. 90 minut.
 
c)   Velmi podstatnou skutečností je to, že na rozdíl od současné praxe mají učitelé, kteří hodnotí dílčí zkoušky konané formou písemné práce, zajištěnu státem garantovanou odměnu z účelových prostředků MŠMT. Její výše přitom dosahuje ekvivalentu výrazně přesahujícího úroveň průměrného platu pedagogických pracovníků středních škol.
 

3.                               Generální zkouška v říjnu 2010 prověří připravenost – jde o nebezpečnou nepravdu.
 
Připravovaná „generálka“ prověří jen dvě ze tří státem požadovaných částí (část testovou a písemnou). Nepočítá se vůbec se simulací nové koncepce ústního zkoušení (ta nebyla prověřena nikdy). Vůbec se neřeší vazba na profilovou školní část, nebude tak ani jednou realizováno celé maturitní schéma. Nikdo tedy není schopen vůbec ani odhadnout, jak se systém bude chovat jako celek, natož tvrdit, že je dobře připraven.
 
Lze generálku jednoho divadelního dějství vůbec nazvat divadelní generálkou celé hry?
 
Na podzim proběhne pouze dílčí zkouška některých (vybraných) částí státní maturity. Všechny předcházející experimenty doposud skončily neúspěchem, pokud se vůbec aktéři (studenti, učitelé) dověděli, jak dopadli.
 
Říjnová maturitní generálka skutečně neobsahuje dílčí ústní zkoušky z českého jazyka a literatury a z cizích jazyků. Jediným důvodem je skutečnost, že by zařazení těchto dílčích zkoušek do generálky zasáhlo velmi vážně do organizace výuky na školách, a to v rozsahu nejméně jednoho dalšího vyučovacího týdne.
 
Ve spolupráci s MŠMT však mají školy možnost ověřit metodiku konání a vyhodnocování dílčích ústních zkoušek z českého jazyka a literatury a z cizího jazyka v rámci maturitních zkoušek, konaných v květnu/červnu 2010. Umožňuje jim to stávající legislativní rámec a CERMAT jim k tomu poskytne rozsáhlou metodickou i věcnou podporu (viz www.novamaturita.cz).
 

4.                               Státní maturita zajistí objektivní, centrální a na školách a učitelích nezávislé hodnocení – nepravda.
 
Politické zadání zde nebylo absolutně naplněno. Probíhající školení jasně ukazují, že tohoto cíle (s výjimkou didaktického testu) nelze dosáhnout. Opatření, která mají vést k objektivizaci hodnocení, činí maturitní zkoušku v rovině písemné a ústní části naprosto formální záležitostí. Maturitní vysvědčení nebude mít téměř žádnou vypovídající hodnotu - stupnici hodnocení si opět budou tvořit jednotlivé školy, označení úrovně maturitní zkoušky se na vysvědčení neobjeví. Jde o neomluvitelný vzdělávací krok vzad.

Míra objektivity je relativní pojem. Pokud hovoříme o současné podobě maturity a celoplošném rozměru objektivity, je objektivita prakticky nulová. Subjektivní prvek v případě hodnocení písemných prací a dílčích ústních zkoušek bude minimalizován jednak uplatněním relativně přísných metodik, jednak bude eliminován postupně získávanou zkušeností hodnotitelů. Na druhou stranu je míra subjektivity hodnocení písemných prací a dílčích ústních zkoušek jednoduše měřitelná a identifikovatelná analýzou výsledků. V případě, že analýzou výsledků prvního ročníku nových maturit bude zjištěn vysoký stupeň subjektivity, budou nepohybně přijata opatření, která jej v následujících ročnících maturit sníží. V prvním ročníku tím více sázíme na korektnost práce učitelů – hodnotitelů a důvěru v ně.
 
Pokud autor statě tímto nabádá k opačnému přístupu, měl by vědět, že přímým důsledkem je výrazný nárůst řady velmi nepopulárních opatření, jakým je zajištění administrace zkoušek ve školách učiteli jiných škol (např. Polsko), opravování písemných prací hodnotiteli z jiných škol apod. Na rozdíl od některých okolních zemí nechceme v prvním ročníku reformní maturity tato opatření aplikovat bez vyhodnocení reálné míry účasti subjektivních faktorů při průběhu a vyhodnocení výsledků maturitních zkoušek.
 

5.                               Nová státní maturita umožní garantovat státem jednotnou úroveň této zkoušky pro všechny vzdělávací subjekty v zemi – nepravda.
 
Dvě úrovně nové státní maturity (základní a vyšší) tento princip jasně popírají. Je zaváděno a proklamováno něco, co ve své podstatě přinese pravý opak – dvě nesrovnatelné úrovně nové státní maturity. (Dnes máme prokazatelně jednu státem garantovanou maturitu, která je dle typu školy v detailech odlišná, tak jak to odpovídá zaměření školy, potřebám žáků a především potřebám praxe.)
   
Jde o základní nepochopení principu reformy maturitní zkoušky na straně autorů statě. Základní úroveň obtížnosti povinných zkoušek společné části maturitní zkoušky je základním výstupním svorníkem maturitního vzdělávání, neboť definuje minimální požadavky na dovednosti a znalosti každého maturanta bez ohledu na to, jaký typ školy, obor vzdělávání a formu studia. Jde tedy o jakýsi největší společný jmenovatel všech oborů a forem maturitního studia. Vyšší úroveň obtížnosti je nepovinná a je určena především těm, kteří chtějí vyjádřit vyšší úroveň dovedností a znalostí v příslušných povinných maturitních předmětech, mj. s ohledem na jejich studijní ambice v terciárním vzdělávacím sektoru.
 
V současné době maturitní zkouška plní roli objektivního výstupního hodnocení maturanta nejvýše na ploše příslušné střední školy. Celoplošná objektivita výsledků a tedy i jejich srovnatelnost je prakticky nulová. Budiž toho důkazem, že třetí stranu, např. vysoké školy, zajímá pouze, zda maturitní zkoušku žák udělal či nikoli. To je však dáno zákonem, nikoli povahou informace.
 
V důsledku toho je přirozená motivace žáků konat maturitní zkoušku s co možná nejlepším výsledkem velmi malá. To se zpětně promítá i do jejich studijní motivace v průběhu studia.
 

6.                               Vysoké školy budou novou státní maturitu akceptovat jako rozhodující kritérium pro přijetí uchazeče – nepravda.
Nároky a specifika jednotlivých vysokých škol se tak diametrálně liší, že tento stav nikdy nepanoval, není realizován ani dnes a každý, kdo jen z části rozumí systému vzdělávaní, ví, že je v masovém měřítku nereálný i v budoucnosti. Pokud chtějí i nadále české vysoké školy v globalizovaném světě vzdělávání uspět v mezinárodní konkurenci, musí mít nutně svůj vlastní požadavkový profil uchazeče o studium. Ty, které podlehnou politickým tlakům, budou pracovat se studenty, kteří nemusí odpovídat jejich požadavkům a nárokům. To se v důsledku musí nutně projevit na konečném výstupu a prestiži školy.
 
Tento popis situace neodpovídá skutečné znalosti věci. A to hned ve dvou rovinách:
 
a)   Za prvé velké procento fakult staví svá přijímací kritéria na ověření studijních předpokladů, tedy na ověření toho, co nemá se střední školou, výsledky středoškolského studia, natožpak se zaměřením školy téměř nic společného
 
b)   Za druhé model maturitní zkoušky umožňuje těm fakultám, které dávají při stanovení přijímacích kritérií přednost předmětově profilovaným dovednostem a znalostem dostatek možnosti vznést své požadavky tak, aby je maturanti byli s to v rámci definování svého maturitního předmětového portfolia zohlednit.
 
K poznámce o podléhání fakult politickým tlakům: Je snad dnes poměrně rozšířené využívání tzv. scio testů v rámci přijímacích řízení výsledkem politické manipulace jinak vysoce autonomních akademických institucí?
 

7.                               Nová státní maturita nepřinese krajům, školám a učitelům žádné výraznější organizační a pracovní zatížení, je plně harmonizována s praxí škol a s průběhem školního roku – nepravda.
 
Již nyní je evidentní, že koncepce nové státní maturity je v mnoha krocích zcela mimo realitu běžného školního roku. Jen s vypětím všech sil se podaří zajistit složitý průběh jednotlivých částí státní maturity, nikdo však neřeší, jaký dopad bude mít plné nasazení části pedagogického sboru na chod zbytku školy. Budou to desítky suplovaných hodin, které se stanou pravidlem školního roku. Přesunutí písemné části na první dekádu června považujeme za naprosté diletantství. Vrcholí klasifikace ve všech ostatních ročnících a navíc drtivá většina studentů – maturantů má již po přijímacích zkouškách na VŠ.
 
Přesunutí písemné části státní maturity na období počátku června bylo učiněno výhradně na základě požadavků ředitelů středních škol, kterým vadilo, že písemné část konaná v dubnu výrazně ukrajuje z období výuky v druhém pololetí posledního ročníku studia. Expertní a konzultační skupina ředitelů středních škol označila „diletantské“ řešení za optimální.
 
Rovněž tak přímá účast pedagogických pracovníků na zajištění administrace zkoušek a zejména vyhodnocení písemných prací byla stanovena na základě požadavků pedagogických pracovníků středních škol. Původní záměr z roku 2007, který předpokládal „centrální“ hodnocení písemných prací bez přímé účasti učitelů jednotlivých škol byl kritizován zejména proto, že by odtržení hodnocení písemných prací od didaktické praxe škol (centrální hodnocení skupinou elitních hodnotitelů) vyústilo v nesoulad mezi tím, jak se učí a hodnotí během výuky, a jak se hodnotí u maturitní zkoušky. Jinými slovy jde opatření, které má zabránit situaci, kdy maturanti budou mít špatné výsledky z písemné práce jenom proto, že se s takovým způsobem hodnocení a ověřování jejich dovedností a znalostí během výuky nesetkali.
 
K otázce nadměrné zátěže učitelů z titulu výkonu funkce hodnotitelů písemných prací nutno dodat několik následujících faktů:
 
1.   Na rozdíl od současné praxe hodnocení 4hodinových písemných prací jde o hodnocení písemných prací čtvrtinového či třetinového rozsahu, tedy 60, resp. 90 minut. Je empiricky ověřeno, že hodnotitel je bez větších problémů schopen po vyhodnocení několika prací opravit za 1 hodinu tři písemné práce.
 
2.   Práce hodnotitelů je honorována nad rámec jejich učitelského platu, výše odměny je garantována státem a představuje ve svém hodinovém ekvivalentu 1,5 – 2násobek průměrného platu středoškolského učitele. Školy budou odměnu vyplácet z účelových prostředků, které obdrží od ministerstva školství. V současné době nemají učitelé za opravu písemných prací garantováno státem nic a výše případných odměn, poskytnutých ředitelem školy, je podle vyjádření samotných učitelů nesrovnatelně nižší.
 
3.   Otázka dopadu hodnocení písemných prací na chod školy je otázkou rozhodnutí ředitele školy a dle vyjádření ředitelů středních škol, s nimiž všechna taková opatření předem konzultujeme, v tom není žádný problém. V principu jde o prostou trojčlenku. Je zde daný objem hodnotitelské práce a zároveň termín, do kdy musí být písemné práce opraveny. A jako volný parametr je počet hodnotitelů, kteří budou ředitelem školy určeni k hodnocení písemných prací. A existují dvě mezní řešení – málo hodnotitelů a tedy vysoká pracovní zátěž každého z nich, nebo hodně hodnotitelů s malou pracovní zátěží. Obecně efektivnější je řešení bližší první variantě, ale vše je na řediteli, aby zohlednil své aktuální konkrétní podmínky. Problém je, když si ředitel školy tuto souvislost včas neuvědomí a nenominuje za svoji školu malý počet hodnotitelů. I tak ale může jmenovat pro hodnocení písemných prací externí hodnotitele.
 

8.                               Jednotná státní maturita se plně osvědčila v celé Evropě a je nutností – nepravda.
 
Nelze srovnávat země s jinými vzdělávacími tradicemi. Naopak se čím dál častěji objevují kritické odborné články a studie upozorňující na nebezpečí, že absolutní uniformita vzdělání se může stát brzdou rozvoje evropské společnosti. Jedinými stoupenci takovýchto centrálních zkoušek jsou ti, kdo je organizují a mají z toho patřičný zisk, bohužel bez ohledu na skutečný přínos pro společnost.
 
Argument kulturního kontextu je v tomto případě lichý. Země středoevropského prostoru, tj. Slovensko, Maďarsko, Polsko, Slovinsko již standardizovanou maturitní zkoušku zavedly, Rakousko ji zavádí nyní.
 
Otázka tlaku na uniformitu vzdělávání v souvislosti se zavedením standardizovaných výstupních zkoušek je v případě modelu české reformní maturity irelevantní. Architekti modelu české reformní maturity velmi pečlivě naslouchali odborníkům z řad pedagogické veřejnosti a vyhodnocovali zkušenosti jiných zemí. Proto při konstrukci modelu – možná dokonce v míře vyšší, než potřebné - zohlednili prvky, které potenciálně negativní dopady centrálních zkoušek efektivně eliminují. A riziko tlaku na uniformitu je pouze jedním z řady. Mimochodem právě proto se jeví model nové maturity komplikovaným.
 

9.                               Nová státní maturita zajistí českému školství evropský standard a prestiž, povede ke zkvalitnění vzdělávání, je nutností – nepravda.
 
Je evidentní, že opak bude pravdou.
 
Nadprůměrná úroveň českého státního školství je v Evropě respektovaným faktem. Čeští maturanti a absolventi vysokých škol jsou plně konkurence schopní na světovém trhu práce, úroveň jejich vzdělání neklesá. (Proto v mnoha oblastech u nás nyní chybí, jejich vzdělání jsou ve světě ochotni dobře zaplatit.) Nekoncepčně, megalomansky a především bez odpovídající přípravy po etapách, bez sondáže a odborného posouzení dopadů nás spuštění nové státní maturity uvede do chaosu, ze kterého budeme dlouhá léta formou nekonečných drobných korekcí hledat cestu ven. A to znamená průkazné poškození vzdělávacího systému. Nezapomeňme také na fakt, že projekt státní maturity je pouze pětiletý a jeho případná (a diskutabilní) dlouhodobější efektivita není v žádném případě zaručena.
  
Jakkoli zřejmě není meritem případného sporu úroveň českého školství, je třeba konstatovat, že fundament středoevropské tradice není pro potřebnou dynamiku vývoje českého středního školství nejlepším předpokladem. České střední školství je pod zásadním tlakem změn terciárního sektoru, který zejména v posledních 5 letech poznamenal zásadní faktický přechod od elitního modelu k modelu masovému. Bezprecedentní otevření terciárního sektoru se tak střetává s tradicionalistickým pojetím středního školství s vysokým podílem sektoru odborných škol a tím vysokým podílem odborné složky vzdělávání. Tzv. státní maturita v této situaci svým výlučným zaměřením na všeobecně vzdělávací složku katalyzuje potřebné změny, neboť klade akcent na tu výseč středoškolských kompetencí, které z největší části rozhodují o úspěchu v pokračování studia na terciární vzdělávací úrovni.
 
Kvantitativní rozvoj maturitního středoškolského vzdělávání a radikální zvýšení podílu absolventů maturitních oborů (ze 40% na současných 65-70% věkového ročníku) a plošná neobjektivnost maturitních zkoušek vede k devalvaci maturity a snížení její prestiže. Skutečnost, že výsledky maturitní zkoušky ve své podstatě nemají žádnou vypovídací hodnotu, pak zpětně demotivuje žáky dosahovat dobrých výsledků u maturity (stačí přece maturitu udělat) a v konečném důsledku snižuje studijní motivaci v průběhu středoškolského studia. K tomu přispívá i skutečnost, že se přijímací podmínky ke studiu na VŠ zvolna, zato však zásadně odtrhávají od výsledků středoškolského studia (čím dál více VŠ dává přednost studijním předpokladům). Střední školství ztratilo přirozené motivační impulsy a další vývoj bez takových impulsů je cestou do pekel. Toto může částečně napravit plošná objektivizace maturitní zkoušky a využití jejích výsledků vysokými školami pro výběr a pro přístup uchazečů k vysokoškolskému studiu.
 
K výtce stran absence sondáží a přípravy škol na zahájení reformy MZ nelze než dodat několik faktů: v průběhu uplynulých 14 let proběhly 3 plošné Sondy Maturant, 6 ročníků tzv. Maturit nanečisto, cirka deset dílčích výběrových šetření; a nakonec je tu chystaná maturitní generálka v říjnu 2010. Nezanedbatelný efekt může školám přinést i možnost realizovat ústní maturitní zkoušky z českého jazyka a z cizích jazyků již v roce 2010 dle metodiky administrace a vyhodnocení výsledků dílčí ústní zkoušky společné části MZ roku 2011. A v neposlední řadě je tu vzdělávání pedagogických pracovníků škol k maturitní zkoušce pro výkon funkce hodnotitelů písemných prací a dílčích ústních zkoušek.
 
Závěrečná zmínka o dočasnosti projektu státních maturit (o délce pěti let) je naprostým nesmyslem. Pokud odvážná myšlenková konstrukce vznikla na základě toho, že technologická infrastruktura logistického modelu maturitní zkoušky je ve veřejných zakázkách poptávána na dobu pěti let, nelze než jejím autorům doporučit, aby se nejprve seznámili alespoň s rámcovými fakty. Pět let je totiž efektivní délka životního cyklu poptávaných technologií bez ohledu na to, zda zajišťují právě logistiku státních maturit nebo něco jiného.
 

10.                            Na státní maturitě nejvíce vydělají ti, kteří se nyní bouří – učitelé. Nepravda.
 
Již dnes je jisté, že vydělí-li zainteresovaný učitel desítky hodin, které musí věnovat tomu, aby státní maturitu pro firmu Cermat na škole připravil, aby mohla proběhnout a nakonec proběhla, tím, co za opravu prací dle vyhlášky dostane, získá v konečném výsledku tak zanedbatelnou částku, že musí být jako vysokoškolsky vzdělaný člověk minimálně uražen. Ale je to částka, která přesně vystihuje nové státní maturity – ubohost. Přestože na organizaci státních maturit jsou vynakládány stamilióny, do škol nedorazila ani koruna, ačkoli právě na ně spadá veškerá zodpovědnost za organizaci a průběh státních maturit, mají za povinnost vybavit se speciální technikou, pokrýt státní maturity pracovníky a nakonec ještě výsledná data pro firmu Cermat zpracovat. To vše na úkor již tak nedostačujícího vlastního rozpočtu na chod školy, tedy na úkor všech.

Úplně úvodem – myslím, že nejvíc by měli na reformě maturitní zkoušky vydělat studenti.
Důležité je předeslat, že CERMAT je státní příspěvková organizace ministerstva školství a nikoli komerční subjekt, jak by mohl neinformovaný čtenář odtušit z účelové používaného termínu „firma“.
 
Za druhé – hodnotitelé nepracují pro „firmu CERMAT“, ale zajišťují maturitní zkoušku. Na tomto místě snad ještě připomenutí, že ředitel školy plní krom jiného ve škole funkci orgánu státní správy ve školství, jinými slovy má kompetence pro výkon státní správy v přenesené působnosti. A je to právě on, který mj. smluvně zajišťuje hodnocení písemných prací a ústních zkoušek bez ohledu na to, zda se jedná o společnou či profilovou část maturity.
 
Za třetí – odměna hodnotitelům písemných prací je stanovena vyhláškou, a to ve výši 100 Kč za jednu vyhodnocenou písemnou práci. Vzhledem k tomu, že je empiricky ověřeno, že hodnocení jedné písemné práce trvá cca 20 minut, jde o hodinovou sazbu ve výši 300 Kč, a to nad rámec platu, vyplývající z pracovně právního vztahu ke škole. Uraženému hodnotiteli je třeba připomenout, že 300 Kč/hod je ekvivalentem měsíčního platu výše cca 48-50 tisíc, tedy zhruba na úrovni dvojnásobku dnešního průměrného platu středoškolského učitele. Důvodem pro uzavírání extra smluv s hodnotiteli s vyhláškou stanovenou výší jednotkové odměny bylo radikálně posílit právní jistotu hodnotitelů. Dnes opravují učitelé českého jazyka a učitelé cizích jazyků písemné maturitní práce 3-4 krát rozsáhlejší, navíc v rámci svého normálního pracovního úvazku a právní jistota jejich odměny má charakter doufání učitele, že jeho výkon ředitel školy zohlední ve výši jejich odměny. Tyto odměny musí ředitel školy hradit z běžného rozpočtu školy, zatímco v případě státní maturity škola dostane účelově vázané a tudíž jiným způsobem nevyužitelné dodatečné dotační prostředky od MŠMT.
 
Důvod, proč se učitelé připravují na funkci hodnotitelů písemných prací a ústních zkoušek je veskrze prostý. Výuka dovedností v oblasti strukturovaného objektivizovaného hodnocení výsledků vzdělávání není ve většině případů součástí vysokoškolské přípravy budoucích učitelů. Pro laiky to zní možná trochu neuvěřitelně, ale je tomu tak. Je bohužel nepříznivým a průkazně ověřeným faktem, že dovednosti a znalosti našich učitelů z oblasti objektivizovaných nástrojů hodnocení výsledků vzdělávání a objektivizovaného hodnocení výsledků, je v průměru velmi sporadické. Proto musí být naši učitelé v této oblasti doškolení v rámci tzv. dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků. Zvyšování či průběžná aktualizace kvalifikačních předpokladů k výkonu jakékoli zejména intelektuální činnosti je zcela běžnou praxí všech pracovních pozic, vyžadujících střední až vysokou kvalifikovanost pracovní síly. Učitelské povolání bezesporu k takovým pozicím patří. Proto není divu, že se tak děje, a naopak je divu, že to někoho zaráží. Využitelnost získaných dovedností hodnotitele je rozhodně výrazně širší, než je samotný výkon hodnotitele písemných prací a dílčích ústních zkoušek státní maturity.
 
Technické vybavení škol pro digitalizaci a přenos dat bude školám dodáno CERMATem. A zároveň platí, že tyto technologie bude moci škola využívat i pro vlastní potřebu. V tomto smyslu není autor statě zjevně dostatečně informován.
 
Tvrzení o tom, že „do škol nedorazila ani koruna“ se rovněž nezakládá na pravdě. Krom toho, že stovky učitelů nyní participujících na přípravě státní maturity (lektoři, autoři a revizoři testových úloh, odborní konzultanti apod.) jsou za tuto činnost odměňováni, náklady státu na školení pedagogických pracovníků jsou rozpočtovány ve výši 120 mil. Kč. Učitelé, kteří se budou v roli hodnotitelů a komisařů podílet na maturitní generálce budou za tuto činnost odměňováni přímo nad rámec jejich pracovněprávního vztahu ke škole.